Děkanský kostel svatého Gotharda v Modřicích

První písemná zpráva o Modřicích pochází z roku 1141. Městečko je v ní svázáno s výčtem majetku brněnského kostela. Věrohodnou existenci chrámu, který byl zasvěcen benediktinskému mnichovi svatému Gothardu, však dokládá teprve historický údaj o knězi Vilémovi z roku 1222.

Chrámový okrsek je situován v centru obce, na temeni mírného návrší, snad v místě nebo poblíž středověkého biskupského hradu. V nepravidelném půdorysu jej ohraničuje kamenná renesanční hradební zeď se střílnami, která je prolomena dvěma vstupy – drobnou barokní brankou navazující na uličku na severovýchodě a širokou bránou na jihu. Plocha mezi kostelem a zdí bývala do roku 1880 hřbitovem.

Chrám, u kterého bylo v roce 1757 zřízeno děkanství s osmi farními obvody, prošel celou řadou přestaveb a úprav. Části středověké stavby můžeme nalézt na jižní stěně – vlevo od vstupu. Při rekonstrukci byl v sedmdesátých letech 20. století odkryt fragment původního románského řádkového zdiva s kruhovými otvory a částí portálu. Jde o jedinečnou architektonickou památku z přelomu 12. a 13. století. V ose západního průčelí nalézáme renesanční kamenný portál, který býval vstupem do kostela. Ve vytesaném textu modlitby je uvedeno datum 1540. Na západní straně byla v roce 1738 přistavěna kaple sv. Jana Nepomuckého, která má stát na místě pověstmi opředené hradní věže. Dochované základy však spíše náležely nejstarší chrámové věži pocházející zřejmě ze 13. století. Pod kaplí byla v roce 1740 vybudována krypta.

Tragické důsledky způsobil krutý požár, který město zachvátil 7. srpna 1724. V mohutných plamenech vyhořel kostel, věž i fara a město tehdy až na osm domů lehlo popelem. Brzy se přistoupilo k opravě, která však pro nedostatek financí nemohla být ani nákladná ani náročná. Stavební práce se zakrátko ukázaly jako málo kvalitní. Proto bylo rozhodnuto, že dojde k radikální přestavbě. Uskutečnila se v letech 1780 až 1784 a dala chrámu současný výraz. Loď se rozšířila severním směrem, v jižní části byl vybudován vstup s předsíní, byla vystavěna nová masivní hranolovitá věž. Po dalším požáru, jež se rozšířil roku 1828 od zásahu blesku, byla na věži vybudována nová střecha.

V půdorysu kostela je na východní straně, pod věží, prostor původní sakristie. Ve střední části s podélnou osou orientovanou ve směru východ-západ je presbyterium a vlastní prostorná loď. Na západní straně je umístěna kaple, která slouží k občasným bohoslužbám.

Na jižní straně, u kněžiště, stával až do začátku osmdesátých let 20. století přístavek se sousoším Olivetské hory. Vzácný soubor pozdně gotických soch byl v roce 1982 z původního přístavku přestěhován pod kruchtu v západní části lodi. Toto mimořádné dílo z okruhu nizozemského sochaře Nicolase Gerhaerta z Leydenu vzniklo již před rokem 1482. Soubor tvoří polychromované sochy Krista, apoštolů Jana, Jakuba a Petra a postava anděla.

Klasicistní vybavení chrámu pochází v převážné míře z doby poslední velké přestavby, především však z let 1790 až 1800. Oltář a kazatelna jsou z dílny sochaře Ondřeje Schweigela. Autorem monumentálního obrazu sv. Gotharda, který visí nad oltářem je Ferdinand Licht. Po stranách oltáře jsou dřevěné portály, nad nimiž stojí skulptury sv. Petra a sv. Pavla. Mramorová křtitelnice ve tvaru kalicha pochází z doby rekonstrukce po velkém požáru – z první poloviny 18. století. Boční stěny kněžiště zdobí drobné obrazy – Smrt sv. Františka Xaverského a Přijímání sv. Aloise Gonzagy. Po stranách chrámové lodi se nalézají dva postranní oltáře – oltář sv. Jana z Nepomuku se sochami sv. Aloise a sv.Vavřince a oltář sv. Kateřiny se sochami sv. Barbory a sv. Apoleny. V zadní části lodi je obraz Krista u kůlu z poloviny 18. století a obraz Bolestné Panny Marie z roku 1800. Do téže doby patří vyobrazení křížové cesty. Varhany v klasicistním tvarosloví mají původ v první polovině 19. století.

Pozoruhodná gotická dřevořezba Madony s dítětem je u signatury vročena datem 1432. Náhrobní deska manželů Tecklových, která je vestavěna do stěny kaple nese data 1602 a 1612. Vzácnou památkou je cínový svícen s datací 1693. Paprsková monstrance má německý nápis s letopočtem 1670. Mešní kalich zdobený tepanými úponky vinné révy lze zařadit do období kolem roku 1700.

Na ploše stropní klenby jsou dvě rozsáhlé fresky. První zachycuje poutní zastavení, druhá zpodobňuje skon sv. Gotharda. V roce 1930 je vytvořil žák profesora Františka Ženíška, akademický malíř Rudolf Adámek (1882-1953). Všestranně nadaný umělec, který působil také jako grafik, ilustrátor a restaurátor je považovaný za předního českého symbolistu. Jeho tvorba není zapomenuta a vystavuje se i v současnosti. Zatím poslední expozice byla představena v roce 2008 v Galerii Felixe Jeneweina v Adámkově rodné Kutné Hoře.

Na velké fresce můžeme na vyvýšeném místě, v krajině mezi dvěma kostely, sledovat poutní zastavení. Vlevo poznáváme modřický chrám. Vpravo je kostel z německého Hildesheimu, kde byl sv. Gothard biskupem. Na fresce je v čele se svým starostou zpodobněna řada místních obyvatel. Ústřední postavou je však brněnský sídelní biskup Josef Kupka. Za ním klečící kněz je modřický děkan P. Jan Stránecký, který v letech 1916-1939 v Modřicích působil. Ochranu procesí zajišťuje sv. Gothard, který se vznáší nad hlavami poutníků.

Na stavební práce, které se průběžně v kostele uskutečnily, kdy došlo ke stabilizaci podloží a základů, zpevnění stěn, sanaci kleneb a restauraci maleb nad presbyteriem, navázaly v roce 2010 další nezbytné opravy kostela sv. Gotharda. Soustředily se na restaurování fresky druhého klenebního pole. Předcházel jim podrobný umělecko historický průzkum, který vedle zřetelných a po dlouhou dobu se rozvíjejících trhlin, odhalil další skryté stavební poruchy. Oprava byla svěřena Zdeňku Turečkovi, brněnskému restaurátorovi.

Při velkém požáru v roce 1724 došlo ke zničení tří původních zvonů. Nové zvony byly odlity již následujícího roku. Největším byl Karel, který vážil 560 kg, druhým 250 kg těžkým byla Maria, další 140 kg vážící nesl jméno Gothard, čtvrtým byl umíráček, ten vážil jen 8,4 kg a poslední sanktusník byl 11 kg těžký. V roce 1916 byly zvony Karel, Gothard a sanktusník zabaveny pro vojenské účely. Slávu obec zažila v roce 1925, kdy se na věž kostela vytáhly dva nové zvony – mohutný Gotthard, který vážil 708 kg a menší 503 kg těžký Carolus. Jenže v roce 1942 byly všechny zvony až na zvon Maria rekvírovány podruhé. Po válce byl souhrou šťastných náhod nalezen a na své místo vrácen nejmenší – umíráček, který při úmrtí farníků vyzvání dodnes.

Kříž u brány vymezující kostelní areál pochází z roku 1778. Má na břevně plastický korpus Krista a u paty Bolestnou Pannu Marii. Litinový kříž u jižní stěny je z poloviny 19. století. Před vstupem do kostela stojí kamenná socha sv. Jana Nepomuckého, dílo neznámého autora, pocházející pravděpodobně z roku 1771.

Publikováno se svolením autora, pana Josefa Chybíka



webmaster