Zahájení jubilejního roku v brněnské diecézi

Počátky ve Starém zákoně

„Jubileum“ je označení významného roku; název je odvozen od nástroje, který se používá k jeho zahájení. V tomto případě je tímto nástrojem yobel, beraní roh, který se používá k vyhlášení Dne smíření (Jom kipur). Tento (židovský) svátek se koná každý rok, ale zvláštního významu nabývá, když označuje začátek jubilejního roku. V Bibli o tom můžeme najít první zmínku: Jubilejní rok se měl připomínat každých 50 let, neboť se mělo jednat o rok „navíc“, který se měl konat každých sedm týdnů po sedmi letech, tj. každých 49 let (srov. Lv 25,8–13). Přestože nebylo snadné jej zajistit, měl se vyznačovat jako doba obnovení řádného vztahu s Bohem, mezi lidmi navzájem a s celým stvořením a zahrnoval odpuštění dluhů, navrácení zpronevěřené půdy a období neobdělávání polí.

Naplnění v Novém zákoně

Lukášovo evangelium cituje proroka Izajáše a popisuje Ježíšovo poslání takto: „Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy“ (Lk 4,18–19; srov. Iz 61,1–2). Ježíš tato slova naplňuje ve svém každodenním životě, v setkáních s druhými lidmi a ve vztazích, které přinášejí osvobození a obrácení.

Historický vývoj

V roce 1300 vyhlásil papež Bonifác VIII. první jubileum, známé také jako „svatý rok“, protože je to doba, v níž nás proměňuje Boží svatost. Četnost svatých roků se v průběhu času měnila: zpočátku se slavily každých 100 let, později, v roce 1343, papež Klement VI. snížil interval mezi jubilei na každých 50 let a v roce 1470 je papež Pavel II. stanovil na každých 25 let. Existovaly také „mimořádné“ svaté roky: například v roce 1933 se papež Pius XI. rozhodl připomenout 1900. výročí vykoupení a v roce 2015 papež František vyhlásil Rok milosrdenství jako mimořádné jubileum. V průběhu staletí se měnil i způsob, jakým se jubilejní roky připomínají: původně svatý rok spočíval v pouti k římským bazilikám svatého Petra a Pavla, později přibyla další znamení, například svaté brány. Účastí na svatém roce se získávají plnomocné odpustky.

Poutě

Jubileum nás vyzývá, abychom se vydali na cestu a překročili hranice. Když cestujeme, neměníme pouze fyzicky místo, ale proměňujeme také sami sebe. Pouť je zkušeností obrácení, proměny vlastní bytosti, aby se připodobnila Boží svatosti. Během pouti člověk také sdílí zkušenost těch, kteří jsou z různých důvodů nuceni opustit svou vlast, aby hledali lepší život pro sebe a svou rodinu.

Svaté brány

Ze symbolického hlediska má svatá brána zvláštní význam: je nejvýznamnějším znamením jubilea, protože hlavním cílem poutníka je projít jí. Otevření této brány papežem představuje oficiální začátek svatého roku. Původně byla jen jedna brána, a to v bazilice svatého Jana v Lateránu, která je katedrálou římského biskupa. Později, aby se jubilea mohlo zúčastnit co nejvíce poutníků, otevřely své svaté brány i ostatní římské baziliky.

Smíření

Jubilejní rok je znamením smíření, protože stanovuje „příznivý čas“ (srov. 2 Kor 6,2) pro obrácení. Jsme povoláni postavit Boha do středu svého života, přibližovat se k němu a uznávat jeho prvenství. I biblická výzva k obnovení sociální spravedlnosti a úcty k zemi vychází z teologické skutečnosti: je-li Bůh stvořitelem vesmíru, je třeba mu dát přednost před každou skutečností a dílčími zájmy. Je to Bůh, kdo činí tento rok svatým tím, že nám propůjčuje svou vlastní svatost. Konkrétně jde o prožívání svátosti smíření, o využití tohoto času ke znovuobjevení hodnoty zpovědi a osobního přijetí slova Božího odpuštění. Existují některé jubilejní kostely, které zůstávají otevřeny nepřetržitě, aby umožnily přístup ke svátosti smíření. Na přijetí svátosti se můžete připravit podle průvodce.

Modlitba

Je mnoho důvodů a způsobů modlitby, ale základem je vždy touha otevřít se Boží přítomnosti a jeho nabídce lásky. Je to Duch Syna, který volá křesťanské společenství k modlitbě a umožňuje každému člověku vrátit se k Otci. Byl to Ježíš, kdo svěřil svým učedníkům modlitbu Páně, kterou vykládá Katechismus katolické církve (srov. KKC 2759–2865).

Vyznání víry

Vyznání víry vyjadřuje stěžejní obsah víry, je znamením identity pokřtěného: stručně shrnuje hlavní pravdy, které věřící přijímá a dosvědčuje v den svého křtu a které sdílí s celým křesťanským společenstvím po zbytek svého života. Existují různá vyznání víry, která ukazují bohatost zkušenosti setkání s Ježíšem Kristem. Tradičně však existují dvě, která si v církvi získala zvláštní uznání: apoštolské a nicejsko-cařihradské vyznání víry, které bylo zformulováno nejprve v roce 325 na nicejském koncilu v dnešním Turecku a poté upřesněno na konstantinopolském koncilu v roce 381.

Odpustky

Jubilejní odpustek je konkrétním projevem Božího milosrdenství, které přesahuje a přetváří hranice lidské spravedlnosti. Tento poklad milosti vstoupil do lidských dějin ve svědectví Ježíše a svatých a životem ve společenství s nimi se naše naděje na vlastní odpuštění posiluje a stává se jistotou. Odpustek umožňuje osvobodit srdce od břemene hříchu, aby bylo možné v plné svobodě vykonat náležité zadostiučinění. V praktické rovině zahrnuje zkušenost Božího milosrdenství některé duchovní úkony určené papežem. Ti, kdo se kvůli nemoci nebo jiným okolnostem nemohou zúčastnit jubilejní pouti, jsou přesto zváni, aby se zapojili do duchovního putování, které jubilejní rok provází, obětovali utrpení svého každodenního života a účastnili se eucharistické slavnosti.

Liturgie:

Liturgie je veřejná modlitba církve: slovy II. vatikánského koncilu je to „vrchol, k němuž směřuje činnost církve, a zároveň zdroj, z něhož vyvěrá veškerá její síla“ (Sacrosanctum Concilium, 10). Středobodem křesťanské liturgie je mše svatá – eucharistická slavnost, při níž se skutečně přijímá Tělo a Krev Kristova. Jedním z liturgických obřadů, který je specifický pro jubilejní rok, je otevírání Svatých bran. Až do minulého století papež symbolicky zahajoval bourání zdi, která v letech mimo jubilejní rok Svatou bránu udržovala zazděnou. Zedníci pak cihlovou zeď zcela odstranili, aby se Svatá brána mohla otevřít. Od roku 1950 se obřad změnil a nyní je zeď rozebrána předem a v rámci slavnostní zpívané liturgie papež bránu zvenčí otevře a projde jí jako první poutník. Tento a další liturgické projevy, které provázejí Svatý rok, zdůrazňují, že jubilejní pouť není jen intimním, osobním gestem, ale je znamením cesty celého Božího lidu do Království.

Dobročinnost

Milosrdná láska je hlavní charakteristikou křesťanského života. Nikdo si nesmí myslet, že poutě a udělování jubilejních odpustků lze redukovat na nějaký magický rituál, aniž by věděl, že je to právě život v lásce, který jim dává nejvyšší smysl a skutečný účinek. Na druhé straně je láska prvořadým znakem křesťanské víry a specifickým projevem její věrohodnosti. V souvislosti s jubileem by se nemělo zapomínat na výzvu apoštola Petra: „Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů“ (1 Petr 4,8). Milosrdná láska má tedy v životě víry své specifické místo; ve světle Svatého roku je navíc třeba znovu zdůraznit křesťanské svědectví jako nejzřetelnější projev obrácení.

Otče na nebesích,
ve svém Synu Ježíši Kristu, našem bratru,
daroval jsi nám víru
a skrze Ducha Svatého
jsi do našich srdcí vlil lásku.
Dej, aby v nás víra a láska probudila
blaženou naději na příchod Tvého království.

Kéž nás Tvoje milost promění
v pozorné pěstitele sémě Evangelia,
které zúrodní lidstvo a vesmír
v důvěrném očekávání
nového nebe a nové země,
až se po porážce mocností Zla
navždy zjeví Tvoje sláva.

Kéž milost tohoto Jubilea
v nás, poutnících naděje,
oživí touhu po dobrech nebeských
a vleje do celého světa
radost a pokoj našeho Vykupitele.

Tobě, svatý Bože,
ať patří na věčnosti
chvála a sláva na věky věků.
Amen.